Svědectví úmrtí a zmrtvýchvstání bratra Stepána Sigetije z Ukrajiny

„Velebte Boha, hlásejte přede všemi živými, jaké dobrodiní vám prokázal, ať je velebeno a chváleno jeho jméno. Všem lidem s úctou oznamujte Boží slova a neváhejte mu děkovat. … skutky Boží je třeba s úctou odhalovat a zvěstovat.“ (Tobiáš 12,6-7)

Bůh se mnou udělal zvláštní věc, povolal mě do Svého světa. On mě k sobě přivedl přes nemoci a utrpení, daroval mi nový život.

Narodil jsem se v rolnické rodině. Otec byl ateistou, matka řeckokatolického vyznání. Vykonával jsem všechny obřady dle tradice řeckokatolické církve a dle pokynů matky. Věděl jsem, že Bůh existuje, ale až později jsem pochopil, že jsem byl od Něho vzdálen a nesloužil jsem Mu. Všechna místa Písma Svatého, kde se píše o hříchu, mě usvědčovala v mé špatnosti. Za to, že jsem žil ve hříchu, byl jsem nemocný a byl jsem odsouzen k smrti. Pravidelně jsem se léčil, ale léčení mi nepomáhalo. K jedné nemoci se postupně přidávaly další a další, až jich bylo nakonec deset (celá škála). Moje hmotnost byla 156kg. Stal jsem se skoro nepohyblivý a úplně práce neschopný. V lednu 2000 mě propustili z nemocnice, lékaři došli k závěru, že je nemožné mě vyléčit. Byl jsem propuštěn, abych doma dožil své dny a očekával smrt. Můj stav byl takový, jak je napsáno v 5. knize Mojžíšové 28:67: „…ráno budeš vzdychat: ʼKéž by byl večer!ʼ a večer zas: ʼKéž by bylo ráno!ʼ“.

Pět let mě pronásledoval strach ze smrti. A po propuštění z nemocnice jsem se na ni připravoval: připravil jsem oblečení, materiál na kříž a rakev, potraviny na smuteční hostinu. Ale Bůh rozhodl jinak. On chtěl, abych se s Ním setkal a upřímně v Něho uvěřil. Jednou jsem se šel rozloučit s mými bratry z řeckokatolické církve. A tam jsem pod vlivem Ducha Svatého pochopil rozdíl mezi pravdivým a falešným uctíváním Boha. Díky své velké milosti a lásce mě Bůh neopustil. 27.září jsem jako dárek dostal Bibli. Za jeden a půl dne jsem stihl přečíst Žalmy a Přísloví Šalomouna. Dočetl jsem 31. kapitolu, kde od desátého verše až do konce kapitoly je řeč o znamenité ženě. Padl jsem na kolena před svoji ženou a dětmi a prosil jsem je o odpuštění za svůj dosavadní život, který nebyl ve shodě s Božím Slovem. Plakal jsem a nevěděl jsem co se se mnou děje, loučil jsem se s nimi, myslel jsem si, že už brzy zemřu. Teď rozumím, že všechno to, co se dělo, působil Bůh, aby změnil můj život k mému dobru.

V poslední době jsem nemohl ani ležet v posteli, jen jsem celé dny a noci stál. Ale Bůh ke mě vzhlédl i přes můj těžký zdravotní stav. V noci z 28. na 29. září 2000 už jsem počítal poslední nádechy, ale Bůh se prostřednictvím Ducha Svatého dotkl mého srdce a rozumu a vzhlédl ke mě. Za to jsem Mu nesmírně vděčný. Byl jsem poučen slovy proroka Jeremiáše: „Nuže, toto praví Hospodin: ʼPokud se obrátíš, já tě obnovím, abys stál přede mnou jako můj služebník.ʼ“ (Jeremiáš 15:19-21). Když jsem to přečetl, pochopil jsem, že to je moje poslední šance.

Uvědomil jsem si to, padl na kolena a slíbil Bohu splnit to, co On řekl přes Jeremiáše. Je až ostuda mluvit, že za 40 let života jsem se nikdy nemodlil, neznal jsem dokonce ani modlitbu „Otče náš…“. Se slzami jsem se Boha ptal, jak mám k Němu přicházet, jak se modlit. Byl jsem poučen, abych se modlil modlitbou Davida, která je zapsána v Žalmu 86. V tu noc mi bylo ukázáno, že za sedm dnů zemřu, ale Bůh mě vzkřísí a tímto bude oslaven a ukáže Své znamení. Za těch sedm dnů jsem nic nejedl a ani sekundu nespal. Po té noci, kdy mi Bůh slíbil, že mě obnoví, jsem se stal práce schopným. Nechápal jsem, co se to se mnou děje, se vším jsem se dělil se svou ženou. Začal jsem citovat Biblické texty, které jsem do té doby nikdy nečetl.

Ráno 5. října se stala zvláštní věc. A Bůh učinil to, co slíbil. Děti odešly do školy, žena šla na trh a já jsem zůstal sám. Bůh mě poučil, abych pozval lidi, že k nim budu mluvit svými ústy, ale Božími slovy. Jinými jazyky s výkladem (tlumočením) jsem mluvil k lidem, kteří přišli do mého dvora a do mého domu. Někteří se smáli, jiní plakali, někteří byli pobouřeni, jiní se strachem odcházeli a nevěděli co se to děje. Pozvali ke mně místního lékaře, pozvali i kněze, abych se vyzpovídal a aby mě on pomazal olejem. Ale já jsem to odmítnul. Konzultovali to také s okresním psychiatrem, dokonce mě chtěli vzít do léčebny. Jedna z žen říkala: „Jedinému Noémovi bylo oznámeno, aby stavěl koráb.“ Lidé stojící okolo jí nerozuměli. “Možná i Stepan mluví pravdu, ale my mu nerozumíme. Je přece napsáno, že v posledních dnech budou lidé prorokovat a budou se dít různé zázraky…“

Když nastala klinická smrt, která trvala 2 hodiny a 30 minut, příbuzní jeli na trh pro moji ženu. Ona jim vyprávěla, co se dělo doma během posledních sedmi dnů. Když přijela domů, překvapilo ji, že ve dvoře je tak mnoho lidí. Vešla do domu a poprosila, aby všichni odešli. Vzala vodu a přiložila k mým rtům. Za několik minut se objevil první nádech a později se otevřely oči. Moje tělo bylo natolik ochlazené, že ani rukama jsem si nemohl pomoci otevřít oči. Ale postupně jsem se začal vracet do normálního stavu.

Moji manželku nazvali čarodějnicí, která křísí mrtvé. O mně říkali, že mám „dvě duše“. Někteří se strachem, jiní s nepochopením, přemýšleli a rozcházeli se. A já jsem byl za ty 2 hodiny a 30 minut úplně uzdraven od mých nemocí, z deseti nezůstala ani jedna. Chvála Bohu!

Do plných sil jsem se vrátil kolem páté hodiny odpoledne. Osprchoval jsem se, převlékl a šel jsem na shromáždění věřících lidí nedaleko od mého domu. S překvapením mě tam přijali, řekl jsem jim, co se se mnou stalo, divili se tomu.

Všech deset nemocí bylo pryč! Bůh obnovil moje tělo, teď jsem normální, zdravý člověk bez nadváhy. Jak skvělé je Boží působení! Bůh mě ještě dlouhou dobu učil Duchem Svatým a ukazoval mi cestu, po které mám jít. A ještě i nyní mě učí a vede, osvěcuje svoji pravdou, projevuje ke mně svoje milosrdenství. On mi ukázal cestu vedoucí k poznání Jeho. Bůh se ukázal mně, který jsem Ho nehledal, díky modlitbám jiných lidí, nebo díky modlitbě Ježíše Krista (Evangelium Jana, 17 kapitola).

On mi nedovolil zahynout, ukázal mi dokonalou cestu, že je nutné dodržovat Jeho přikázání a žít podle Jeho vůle. Horlivě jsem se modlil a prosil Boha, aby mi ukázal, co mi ještě chybí. On mi vycházel vstříc, odpovídal na moje modlitby. Bylo mi ukázáno přes text Izajáše 58:13-14, abych světil sobotu. Dále mi Bůh ukázal přes texty v 3. knize Mojžíšové 11 a Izajáš 66:17, abych dodržoval zákon o čistých pokrmech. Měli jsme tehdy na hospodářství 26 prasat, včetně 3 prasnic. Moje manželka byla ještě nevěřící. Abych rodinu udržel pohromadě, obracel jsem se v modlitbách k Bohu. On nám pomohl zbavit se prasat.

Mnohokrát a různými způsoby mi Bůh ukazoval na moje hříchy. Přiznával jsem se, činil jsem pokání, vyznával jsem své hříchy před druhými. Vyznával jsem hříchy a osvobozoval jsem se od nich. Ve všem tom mi Bůh pomáhal.

Projevil jsem přání okřtít se. I když bylo už 12.listopadu, Bůh pomohl toto učinit. Učinil jsem smlouvu s Bohem. V minulém roce v červenci i moje manželka i syn učinili smlouvu s Bohem. Stalo se to, na co jsem tak dlouho čekal. Boží láska a Jeho milosrdenství ke mně je nezměřitelná. Chvála Jemu!

Obracím se ke všem, kdo ještě neučili pokání: přijďte k Bohu, Bůh vás má rád, On na vás čeká!

Amen.

Stepan Sigetij

(svědectví z 13.08.2003 na Konferenci mládeže ve městě Vinogradovo)

Zkopírováno z web. stránky: http://kistine.narod.ru